On – Zašibenský?

Jeho nemůžeš změnit jinak, než svou vlastní vnitřní evolucí.

Jeho nemůžeš předělat k obrazu svému, to by bylo násilí, a za každé násilí na druhém zaplatíš.

Jeho nesmíš lámat, ani přes koleno, ani v srdci – sama sebe tím zničíš.

Tvoje právo je tvoje volba rozhodnout se, jakou ty chceš být. Můžeš zůstat tím, kým jsi dnes, anebo být někým lepším, moudřejším a vyspělejším.

A když se to stane pravdou, on sám to jednoho dne pocítí, že buď se k tobě už nehodí, jako Zašibenský, anebo se musí vyvíjet taky, jinak se neudrží v tvém poli.

A pro tento jeho posun vědomí, ty nemusíš, ani nemůžeš udělat nic, kromě vlastního rozhodnutí pokračovat dál ve své cestě důstojnosti a sebelásky.

Oproti jemu máš, jako žena, nesmírnou vesmírnou výhodu – svůj cit a hlubinu, které se nebojíš, protože je ti vlastní. Stačí když budeš pokračovat touto cestou, a okolnosti se samy začnou měnit – buď abyste spolu zůstali, anebo se v lehkosti rozešli.

Takže jeho stavu a úrovni bytí ty nemáš věnovat žádnou pozornost. Dokud to budeš dělat, myslet co on, jen ho dotuješ svou drahocennou energií. A to mu stačí na ty jeho věci, a jen ho to utvrzuje v pozici – já,  Zašibenský, já jsem borec největší, mně se daří, mě chtějí, mě oceňují, já se měnit nemusím.

Ale houby s voctem. 

Evoluce, to je cesta do nekonečna, stále je kam posouvat kvalitu svého jáství. A proto se přimknul právě k Tobě,  té, která mu to má předvést a ukázat, svým vlastním příkladem, svým vlastním rozšířením se, zas o kousek hloubš, dál a výš.

On má právo své volby – následovat tě a dohnat, anebo se pomalu začít bát, že mu kamsi unikáš, aniž bys mu o tom cokoliv řekla, aniž bys na to upozorňovala v hádkách,  v očividně projevované nespokojenosti, kritice jeho chování.

Zašibenský se prostě musí sám od sebe rozhodnout, zda se chce stát též moudřejším.

Zašibenskému totiž dojde, co to po něm bude vyžadovat – zodpovědnost,  kdy už si nemůže dělat lehkomyslně, to co dřív v pohodičce dělal. A také to po něm bude chtít sebekontrolu, co z něj vychází ven – co říká, sám sobě, o tobě, druhým. Co plácá slova bez rozmyslu, co nepočítá s důsledky, které to bude mít. A mnohé další, dříve nepovšimnuté detaily, které se týkají jeho, a jenom jeho povahy.

Takže se nezastavuj, neohlížej, a jdi směle dál. Tvá hlubina říká, že máš stále co objevovat, zpracovávat a tvořit.